Natáčení DLT

Bravo 1/08 (CZ)

10. ledna 2008 v 19:19 | kikča=)

DE Popcorn 02/08

10. ledna 2008 v 19:18 | kikča=)

Gold Star - HS Tokio Hotel #3

8. ledna 2008 v 19:38 | kikča=)






RU: Bravo 47/07-scany TH

21. listopadu 2007 v 20:11 | kikča=)

fotešky

20. října 2006 v 16:47

příběh jedné štastné výherkyně

20. října 2006 v 16:42
V úterý, sem dorazila na místo (autem s mým tátou, bydlíme totiž 90 km od Berlína). Přišli ke mě dvě ženy - Britta a Jenine - byli pěkné. Kdo pozorně sleduje všechny interview a videa s Tokio Hotel, tak je určitě už někdy viděl. Probrali s náma naše "smlouvy", který sme už jednou obdrželi e-mailem (jako jestli známe pravidla, souhlasí s tím rodiče atd.) a dali nám růžové náramky. Řekli nám, abychom byli opatrné a neztratili je, protože pro nás mají na konci natáčení překvapení a díky nim nás poznají.
Natáčení videa mělo začít v 15:00. Šli sme na místo, kino Kosmos. Ještě bylo stále brzo, kolem 13:00. Řekli nám, že budeme stát v první řadě, už v dopise, tak sme vstoupili do prostoru. Samozřejmě, že tam bylo hodně ochranky. Tak sme ještě museli chvíli čekat. Zástupy holek stály před kinem, ale nebyl to zase tak velký zástup na Tokio Hotel. Byla sem překvapená, že tam není tolik lidí. Ale samozřejmě, že každý křičel, ječel a podobně.
Kolem 16:00 (čekali sme dlouho) všechno začalo. Myslím, pro nás, všechno vzalo jiné obrátky. Britta nebo Jenine (obě pro mě vypadali stejně) přišli ven a řekli nám, že pro nás po natáčení přijdou, protože budem natáčet vevnitř. Byli sme tak nadšený, protože to znamenalo, že uvidíme kluky z blízka. Tak sme se připojili k zástupu. Řeknu vám, že tam bylo kolem 60 vítězek speciální soutěže. První kdo se objevil byl Gustav! Potom Tom a Georg začali hrát. Potom začal Bill odněkud zpívat a za chvíli se tam objevil taky. Muzika a zpěv byl docela málo slyšet přes ten křik to bylo až nemožné. Následovala 20-30 minutová pauza, a potom začali zpívat zase. Opakovali to asi 6-7 krát. Celé to trvalo docela dlouho a bylo to s pauzama. Když byla pauza, tak nám pustili jiné songy Tokio Hotel a všechny sme zpívaly. Bylo to opravdu vzrušující...Ale když kluci zpívali...bylo to neuvěřitelný. Když zpívali podruhé, bylo to už hlasitější a líp bylo slyšet. Bill zpíval úžasně! A kluci hráli taky skvěle. Tady jsou nějaký detaily:
Bill: Běhal sem a tam a mával rukou. Jeho vlasy vlály ve větru, to bylo opravdu cool. Ale někdy zašel hodně dozadu, takže sme ho moc neviděli, přes tu střechu. Na konci písničky, při poslední sloce, tři z nich (Gustav nemohl, protože byl za bubny) začali skákat. A my skákali s nima. Byla to ta nejlepší část, každej na to potom už čekal až začnou skákat a my s nima. Bill taky hýbal se svýma rukama jako raper: nahoru, dolů a všichni dole to dělali taky. Ale to nebylo všechno. Když se to odehrávalo po pátý, sedl si na okraj střechy! Jeho nohy visely dolů...chvíli tam seděl a potom vstal. Něco tam nahoře udělal a potom si zase sedl a začal zpívat a potom zase vstal. Pokaždý když končili tak řekl "Bye" všem. A dokonce hodil i láhev mezi nás, ale já ji bohužel nechytla. Ta láhev byla stále plná vody, představte si, kdyby někomu skončila na hlavě.
Tom: Je mega roztomilý, i když nemám ráda jeho kalhoty. Vypadá jako by mu měli každou chvíli spadnout, ale patří to k jeho stylu. Nevypadal špatně. Dokonce udělal jednu mega otočku když skákal a na konci udělal jednu takovou vychytanou věc s kytarou! Super! Hodně holek křičelo : Miluju tě Tome! Nejdřív jenom stál na střeše a hrál, ale potom začal běhat po střeše. Ale ne hodně. Bill byl často u něj a vypadali spolu opravdu velmi cool - dva bratři u sebe.
Georg: No, on byl vážnej jako vždycky. Líbilo se mi jak jednou běžel ke kameře a udělal tam legrační pózu. Ale má prostě dobrý tělo...ne špatný. Byla sem taky překvapená jeho vlasy - vypadali vždycky tak trochu mastně, špinavě a tak. Ale tady byli perfektní! Opravdu se o ně začal starat. Pravděpodobně si je kdo ví jak dlouho myl se všemi těmi různými šampóny a gely a bůh ví, čím ještě dalším. Když se na něj podíváte, tak si všimnete, že je starší než ostatní kluci a hraje velmi vážně.
Gustav: Tenhle kluk mě opravdu překvapil a řeknu vám proč, až později. Rozhodně sem na něj změnila názor, k lepšímu. Skoro nikdy neodešel ze střechy narozdíl od ostatních kluků. Stáli sme blízko vchodu a on vždycky skoro přišel ke kraji střechy a začal tam blbnout s paličkami. A každý křičel : Gustave sundej si oblečení!
Bylo opravdu teplo (34°C). Každý dostal studenou láhev. Bylo tam taky pár lidí, kterým se udělalo nevolno. Když natáčení skončilo, fanoušci ještě neodešli a my sme si šli pro slibované překvapení. Když sme stáli u dveří, viděli sme kluky jak scházejí ze střechy.Tom stál kousek a ruku měl opřenou o svůj bok. Jako pravej chlap.
Ano, byly sme velmi překvapené. Dali nám trička a řekli, abychom si je oblékly. Na triku bylo zeleným písmem napsáno, svítilo ve tmě: (zezadu) Der Letzte Tag 18 Juli 2006 Berlin a (vepředu) Ich war dabie. Trička byla černá. Potom nám na obličej dali takové šátky. Takže nám byli vidět jenom oči. A zase sme potom čekali asi 30 minut.
Zavedli nás dovnitř do budovy. A potom....OPRAVDOVÉ PŘEKVAPENÍ! Producent - chlápek se slunečními brejlemi (viděli ste ho snad milionkrát na fotkách) řekl "Teď natočíme video k něčemu jinému, nový písničce!" Tohle přesně řekl, mí přátelé. Dvě videa v jeden den. Abych byla upřímná tak část v Der Letzte Tag, kterou hrajeme, byla jenom ta v první řadě u kina. Těžko tam sice budeme hodně vidět, ale nám to nevadilo. Ale dostaly sme tuhle nabídku, takže sme byly hrozně nadšeny!!
Ok, takže: rozdělili nás. Byl tam koridor ve tvaru "L". Vyšší holky šli do menšího koridoru. Bylo jich kolem 20. Ty další šli do většího koridoru. Stály sme zrovna u dveří. Byly sme nadšené - projdou kolem dveří a jenom holky z většího koridoru se jich mohly dotknout. Kluci prošli koridorem, otočili se a to sme se jich mohly dotknout. Nemohla sem uvěřit, jaký má štěstí! Nemohla sem sice být přímo u nich, ale mohla sem se jich dotknout! Nejenom, že sem mohla, ale já sem musela!! Na signál sme začali natáčet....udělali sme to asi pětkrát.
Neumíte si představit jak voněli, hlavně Bill. Billova kůže je tak jemná. A je tak hubený. Když se ho dotknete, skoro si to neuvědomíte, že ty ruce patří někomu jeho věku. A když vidíte i jeho nohy a zadek...on skoro žádný ani nemá! A nohy - jsou jako dvě tyčky...Je tak...A jeho hlas je tak zdvořilý..Holky z něj byly nadšený. Nikdo tam ale nebrečel, nekřičel nebo "napadal" kluky. Tomův obličej se zdál tak malý..jeho nos, jeho ústa, jeho oči...a jeho úsměv je taky malý..ale kluci se smáli hodně. My sme musely jenom stát, nesmát se, vypadat vážně se zlověstnýma očima. Ale když kluci přišli, my sme je měli "odstrčit" a Bill se smál...smál se a hodně...takže byl vidět jeho piercing. Tom se taky hodně smál, Gustav hodně mluvil (jako "musíte šáhnout sem" a tak), jenom Georg se tvářil vážně. Bylo opravdu těžké hrát vážně! Jednou sme strčily až moc a Bill spadl. Ležel na podlaze a smál se. Jeho producent k němu hned běžel. Bill byl hodně vysmátý. Jejich producent se o ně opravdu stará a má o ně strach. Chápu to - jeho peníze. Otočil se a řekl nám "Jemně s nima zacházejte, nepotřebujeme žádný zranění.." Jedna holka řekla. "Jsem agresivní. Já to ukážu." A on ji odpověděl "Hey! Tohle nechci slyšet!" a ukázal na ni zvednutej prst.
Líbilo se mi jak kluci hráli, věděla sem, že je to hra, ale přivedlo to hodně zábavy. Byli opravdu skvělí. Byli s náma do 19:00, ale stále měli tolik energie a byli sladcí, když s náma mluvili. Tom a Georg tolik nemluvili, ale Bill odpovídal na otázky a usmíval se. Ale Gustav byl ten, kdo nejvíc překvapil! To byla doba kdy sem na něj změnila teda svůj názor! Hodně se smál a dělal si legraci ze všeho, mluvil s náma. Nebyl stydlivý, ale opravdu sladký, zábavný kluk. Ale byl trochu malý.
Upřímně, někdy bylo těžké si získat kluků pozornost. Protože všechny holky se tam na ně snažily udělat dojem, flirtovaly, něco říkaly, smály se, volaly na kluky. Bylo toho najednou hodně, kluci moc dlouho u jedný holky nezůstali. A takový je pro ně každý den! Takže se ani nedivím, že nemají žádnou holku. Je těžké si vybrat jednu, když jich je tolik sladkých, každá se směje a snaží se s váma komunikovat.
Někdy padli docela hloupé otázky:
Bille, kolik máš vůbec blond melírů ve vlasech?"
"Uhm, kolem 14."
Co je tohle proboha za otázku?
Líbil se mi ten tón v jeho hlase při:
Holky: Ukaž nám svoje nehty! My máme taky dlouhý."
Bill: Vaše nejsou pravé!
Taky bylo zábavné, když za ním přišla vizážistka mu upravit make-up a on řekl smutným hlasem: "Mám špatnou pleť..."
Všichni se ptali co přijde potom. Gustav řekl, že ní, co přijde. Bill řekl, že pojedou domů.
Holky: Vemte nás s sebou!
Bill: Do MÉHO DOMU???
Když natáčení skončilo, dostali sme autogramy. Když sem dostala svůj, tak sem jela domů.
Opravdu sem si to užila! Kluci sou takoví jací o sobě říkají, že jsou. Přátelští, sladcí a charismatičtí a nehrají si na to, že jsou lepší než vy. Ale když se Bill a Tom podepisovali, tak se na nás ani nepodívali. Georg a Gustav se na nás usmáli. Když sem dala Georgovi svůj plakát podíval se mi na prsa! LOL. Vlastně, podepsal mi plakát, podíval se na mě a potom jeho pohled zamířil níž. Ale Gustav takový nebyl. Nemohly sme se s nima ale vyfotit. Byla sem kvůli tomu docela smutná. Myslím, že takhle blízko, už je neuvidím.
Hlavně sem si vzpomněla na tu chvíli, když sme byli v tom koridoru a "strkaly" sme do kluků. A Bill na mě spadl. Dokonce i když Tom stál v koridoru a holky ho obklopily. Podíval se na každou, ale jeho pohled zůstal na mě stát delší dobu. Nebylo to sice moc! Ale byla sem šťastná. Promiňte, ale vy byste taky byly šťastné být mnou.
no tag tahle osůbka měla opravdu velké štěstí a řekla bych,že na tenhle zážitek nikdy nezapomene!
zdroj: http://thth.blog.cz/
 
 

Reklama